Cestou prokletých (2009)

Seznam skladeb

Neodcházej (Jenda)

Myslím na tebe

Když úplněk noc vzývá

Večerní chlad vpluje

i do tvého pokoje

Proč okna zavíráš

Když tma denní bolest ztišuje

A dveře na dva západy zamykáš

Když noc tvé jméno šeptá

Síla se ztrácí ve vlnách pochyb

Bušení do oken se stupňuje

Zoufalství tě odnáší hloub

V obětí prázdnoty

Prosím neodcházej

Tam odkud cesty není

Prosím neodcházej

Úsvit rány zacelí

Vyhaslé ohně (Michal)

Ten věčný chlad, zesláblá těla
Šílení potlačili v sobě strach
Aby v hloubi sebe našli krvelačné zvíře

Po zamrzlém jezeře, po mostě z ledu
Blíží se smečka hladových
Spolu běží semknutí v kruhu
Za sebou nechávají stopy kroků svých

U vyhaslých ohňů v kruhu
Leží spolu klidní spáči
V uzavřených okenic šeru
V tichu mlčících zdí

Peřeje (Jenda)

Je poslední den, který spolu můžeme prožít
Co přijde chladného rána nikdo neví

Je poslední den, který spolu můžeme prožít
Co přijde chladného rána nikdo neví
Je poslední den, který spolu můžeme prožít
z očí tvých však hledí podzim.

Pojď blíž ať cítím jak život v tobě chvěje se

Pojď blíž ať můžu obejmou

Pojď blíž ať cítím jak život v tobě chvěje se

Ráno tvé vlasy vlasy budou česat peřeje

Je poslední den, který spolu můžeme prožít

Tak tanči dokud noc trvá

Je poslední den, který spolu můžeme prožít

Tak tanči dokud tvůj život trvá
Utíkejme do tmy, vítr už se zvedá!

Strach (Jenda)

Opustil všechny,
ze strachu z jejich nenávisti,
aby žil.
Aby žil, v bázni temné rokle,
kde živé duše se nedovoláš.

Pak přišla zima
a bloudění po nekonečných,
sněhem zavátých stezkách.
Strach a noční blouznění.

Strach a lidská zloba mu přišla nekonečná,
když ve větvích statných smrků,
našel oběšeného psa se houpat.
Možná i jeho o vánocích podobný osud čeká,
v lese kde živé duše se nedovoláš.

Strach vystřídala nenávist,
vůči všemu.
Působení temných sil v nočním šeru.
Touha po zadostiučinění,
touha po pomstě.

A pak přišlo jaro,
ze sněhu vytálo mrtvé tělo,
toho o kom nikdo neví,
zda za ním přišel
s dobrým či špatným úmyslem.

Ale on ví,
ale on ví,
proto se cítí být zločincem,
proto se cítí být zločincem!

Barvy soumraku (Jirka)

Poslední paprsky pozlatí svět

Odhalí cestu co nevede zpět

Stín zmaru přikryl celý kraj a potemnělo nebe

Hledal jsem ztracený ráj a ztratil jsem sám sebe

Na verše noci co jsem v slzách psal

Svět navždy zapomene

Pro nové světlo v temnotách hodím je do plamene

Proč vody nikdo nepodá žíznícím u pramen

Ref.:

Marné jsou slzy času, marné je hledání

Sluneční paprsky nesevřeš do dlaní

Poslední paprsky za obzorem splynou

A v dálce pak ve tmě se ztrácí

V zahradě nevinnosti bílé lilie hynou

V bludišti myšlenek jsme navždy ztracení

Na poslední cestu se dám

Bez naděje stále sám

Zář ustoupila novým tmám

Odcházím navždy, nevím kam

Ref.:

Marné jsou slzy času, marné je hledání

Temná noc skončí a přijde svítání

Čekání na úsvit (Jirka)

Hlas ticha, obzor západní
Se halí do červánků
Prázdný je smutek prázdných dní
A nocí beze spánku
Smysl života, sen a cit
V zbořeném chrámu zanechány
Nečekáme již na úsvit
Labyrint brány otvírá

Sladký žal a dávné děje,
Na nebeském oltáři
V duši propast beznaděje,
Plamínky hvězd se rozzáří
Stíny se toulají přízračnou krajinou
Hledají světlo zašlých časů
Nežijí věčně v paprscích zahynou
pro pomíjivou krásu
pro krásu pomíjivou 

Ref.: Stojíce v bahně bídy a klamu
Hledíme vzhůru nad věže chrámů
Na křídlech naděje můžeš se vznést
Natáhni ruku a dotkni se hvězd
 

A/H1N1 (Jenda)

Měsíc korunami vyschlých stromů prosvítá

Po cestě valí se hřbitovní mlha

Cizí hlas ze sna volá

Cizí hlas ze sna volá

Měsíc korunami do tmavých oblaků vplouvá

Po cestě valí se hřbitovní mlha

Něco za oknem se na nás dívá

Něco za oknem se na nás dívá

Vichr korunami vyschlých stromu vzdouvá

Po cestě valí se hřbitovní mlha

Den prokletou nocí zůstává

Den prokletou nocí zůstává

Slzy a tma (Jirka)

Poslední svíce do tmy planou
Krajiny snů jsou vzdálené
Tíha nebes, slzy kanou
Oči hledí do plamene
 

Klamáni světlem zhaslých hvězd,
Rozkoší, které míjí
Pochyby chtějí z cesty svést
A zvony v dálce bijí
 

Ref.:

Na slunci jsme žíti chtěli
Bez cíle dál jdeme tmou
Stíny noci vyprávěly
Svojí řečí tajemnou

Půlnoční strach a samota
Pohleďme do zrcadla
V slzách je pravda života
Když maska z tváře spadla
 

Ref.:

Na slunci jsme žíti chtěli
Bez cíle dál jdeme tmou
Stíny noci vyprávěly
Svojí řečí tajemnou

Zapomeňte (Jirka)

Mrazivou nocí hrany znějí

Zašlapán v bahně leží skvost

A víra tone v beznaději

Zapomněli jsme na věčnost

Sen proměnil se v noční můru

Hledáme oheň v popelu

Nikdo z nás nepoletí vzhůru

Na křídlech padlých andělů

Boří se hradby doby

V žáru svých plamenů

Hroby skrápí slzy

Nesplněných snů

Přesto žijeme dál

Životy bez ceny

Ruiny katedrál

kostky jsou vrženy

Cestou prokletých (Jirka)

V přeludech křišťálových sfér, v závrati nekonečna
Nenajdeš ztracený směr, jen marná láska je věčná
Neznámou píseň vítr zpívá, strach tančí se stíny
Zbloudilý poutník osaměl uprostřed pustiny

Vzdálená bouře nese touhu vyhaslé ohně zapálit
Na květy noci zapomeňte, jsou jenom klam, můžeme jít
V moři temnot hledat břeh, nové nebe a novou zem
Plevel roste na hrobech, v prohrané bitvě vítězem

Věže ční nebesům, zvony zůstaly němé
Nikdo z nás už neví, kam vlastně putujeme
A přesto nechceme se vzdát, utonout v moři marnosti
A z trosek znovu stavíme katedrálu věčnosti

Zapomenutou cestou já půjdu navždy sám,
Sestoupím do propasti na cestě k výšinám
Proud času květy odnáší a láme stébla trávy
A nová doba přináší jen marnost světské slávy
Proud času květy odnáší, už je nikdy nikdy nevrátí zpátky

Spánek bez bolesti l.p. 1999 (1999)

Kompletní skladby ve formátu MP3:

VÁLEČNÁ KLETBA

Řada krásných dní,
za nocí na obloze rudý měsíc.
Opět spolu, mimo válečnou vřavu.
Přes duši přelétl stín.

Opět spolu, možná naposled.
Život rychle končí v boji na život a na smrt.

Bez tebe s hrůzou, jílec meče svírám.
Bez tebe s hrůzou, do cizích rukou sekám.
Bez tebe s hrůzou, do cizích očí se dívám.

V zástupu rytířů, nepřátele poznávám,
co mi tě chtějí vzít.
Na cizí rozkaz kopí zvedám,
do cizích očí se dívám.

Vím, že už mi neuvěříš,
člověku, který odešel na smrt.
Vím, že už mi neuvěříš,
za nocí, přede mnou utíkáš.
Vím, že už mi neuvěříš.

Má duše i po boji bude žít
a za nocí oknem v podkroví se dívat,
jak má lásko krásně spíš,
jak má lásko krásně spíš.

POZNAMENANÍ

Rozešli jsme se v duchu lží a
planých slibů,
se vzájemnou nejistotou v pravém oku.

Vsadil jsem na rozum sílu citů,
ale jeho i když stál vedle mně,
jsem už nikdy nepoznal.

Nyní stojím ve středu jeho domu,
z rozbitých oken vidím jenom mlhu.
Kňučení hladového psa se mísí
s dechem opuštěných pokojů,
na vždy opuštěných.

Ve tmě skřípajících schodů,
děsí mě vidiny poznamenaných tváří,
tohoto domu s oběšencem v podkroví.

Půlnoc začíná pádem ze schodů, tam dolů ...
V šíleném tanci vidím,
jak zlé stíny na zdi promítají
události posledních dnů.

Chci se vrátit,
chci pryč s tohoto domu,
ale nemohu,
jsem už poznamenaný.

ODTRŽENI

Oddali se chladu.
Vnitřní žár opustil je,
beze vzdechu.

Oddali se chladu,
jenž zmrazil bolest,
myšlenky těkající v nitru.

Oddali chladu bolest,
nicotnou sílu,
jež držela je spolu,
noc co den.

Odtržení bloudí bosí,
sníh očích sníh.
Odtržení bloudí nocí,
led v srdcích led.

PRÁČATA

Sotva utichl války řev,
je slyšet šťastný povyk dětí.
Chladný vítr po válečném poli,
roznáší jejich zvědavý křik.

Zraněný leží mezi mrtvolami svých druhů,
vzpomíná na svou ženu a děti.
Doufá že podaří se utéct a přežít,
na potupnou porážku zapomenout.

Těžce dýchá, chce se zvednout,
náhle kolem sebe slyší jejich kroky,
vidí jejich přikrčené stíny,
cítí, že prohledávají mu kapsy.

Leží jako mrtvý mezi živými,
slyší jeho dech, tlukot srdce?
Čas stojí, nedýchá oči otvírá,
je objeven, pohledy se střetly,
vždyť jsou to pouze děti!

Zvedá své chabé tělo, svůj majetek žádá zpět,
proč je tak slabý, jeho tělo padá k zemi zpět.

Již na něm všechny leží,
cítí jejich drobné prsty ve svých očích,
cítí drtící rány na všech kostech,
cítí jen bolest !

Válečné pole milosrdně zakryl večerní stín,
dětské hlasy ve tmě utichají.
V táboře již všichni vědí,
že mezi mrtvými není žádný živý,
když jejich děti s kořistí, zpět se vrací.

ŠIKSA

Jsi tu jenom proto,
aby jsi ji poznal.
Přitom si myslíš,
že se ti vyhýbá,
že si tě nevšímá.

Chtěl by si být jejím milencem,
přitom strach z ní máš.
Někdy se na tebe dívá, dívá,
to si myslíš, že umíráš.

Chtěl by si, aby byla jenom tvá,
přitom desítky jejich lásek znáš.
Její polibek je tak něžný,
pro každého alespoň jeden má.
Všichni co o ni vědí
mají hrůzu z jejího přátelství.


Ti jež ji nenávidí, ona objímá.
Ti jež ji milují, těmi pohrdá.
Všichni žijem jenom pro ni,
čeká na každého z nás.
V náruči smrti, pozvolna usínáš ...