Tvorba (2002-05)

Barvy soumraku (J.T.Morgan)

Poslední paprsky pozlatí svět

Odhalí cestu co nevede zpět

Stín zmaru přikryl celý kraj a potemnělo nebe

Hledal jsem ztracený ráj a ztratil jsem sám sebe

Na verše noci c jsem v slzách psal

Svět navždy zapomene

Pro nové světlo v temnotách hodím je do plamene

Proč vody nikdo nepodá žíznícím u pramen

Ref.:

Marné jsou slzy času, marné je hledání

Sluneční paprsky nesevřeš do dlaní

Poslední paprsky za obzorem splynou

A v dálce pak ve tmě se ztrácí

V zahradě nevinnosti bílé lilie hynou

V bludišti myšlenek jsme navždy ztracení

Na poslední cestu se dám

Bez naděje stále sám

Zář ustoupila novým tmám

Odcházím navždy, nevím kam

Ref.:

Marné jsou slzy času, marné je hledání

Temná noc skončí a přijde svítání

Cestou prokletých II (Katedrála věčnosti)(J.T.Morgan)

V přeludech křišťálových sfér, v závrati nekonečna
Nenajdeš ztracený směr, jen marná láska je věčná
Neznámou píseň vítr zpívá, strach tančí se stíny
Zbloudilý poutník osaměl uprostřed pustiny

Vzdálená bouře nese touhu vyhaslé ohně zapálit
Na květy noci zapomeňte, jsou jenom klam, můžem jít
V moři temnot hledat břeh, nové nebe a novou zem
Plevel roste na hrobech, v prohrané bitvě vítězem

Věže ční nebesům, zvony zůstaly němé
Nikdo z nás už neví, kam vlastně putujeme
A přesto nechceme se vzdát, utonout v moři marnosti
A z trosek znovu stavíme katedrálu věčnosti

Zapomenutou cestou já půjdu navždy sám,
Sestoupím do propasti na cestě k výšinám
Proud času květy odnáší a láme stébla trávy
A nová doba přináší jen marnost světské slávy
Proud času květy odnáší, už je nikdy nikdy nevrátí zpátky
 

Poslední podzim (Jenda)

Je poslední den, který spolu můžeme prožít.
Co přijde chladného úsvitu nevím.
Poslední hřejivé paprsky hladí tvoji tvář,
z očí tvých však hledí podzim.

Až bude padat listí nezastaví ho ani pláč
moudrost dostaví se v kapkách deště
chladné řece své tělo odevzdáš,
mokré vlasy budou česat peřeje.

Dnes ještě směješ se, když slunce zachází.
Pojď blíž ať cítím, jak život v tobě chvěje se.
Tanči, vždyť léto tuto noc ještě trvá!
Utíkejme do tmy, vítr už se zvedá!
 

Cestou prokletých (J. T. Morgan)

Alej stínů, kroky ve tmě, chladná náruč samoty
Suché listy, zvadlé květy, promarněné životy
Bledá zář svíce naděje, když její plamen zmíral
Poslední bránu věčnosti svou rukou otevíral
Bolest je věčná, kudy jít se znovu musel ptát
Proč za oponou marnosti má svoji roli hrát
Smutný déšť smývá krásu, barvy světa blednou
Vítr a myšlenky bloudí svou dálkou nedohlednou

Ztracené harmonie sen utonul v slzách století
Novou naději rozséval v pustých zahradách prokletí
U ohně zoufalců se hřál, když verše noci soumrak psal
Cesta je věčná jako žal, sen za svítání umíral
Umlkly zvony, on kráčí dál, dál svojí temnotou
Zlomená pečeť tajemství, vítězství ducha nad hmotou
Obzor má barvu věčnosti a padá hvězdný prach
Na hrdé hrady idejí ležící v ruinách

Píseň života doznívá a jeho oči zpátky hledí
Poklady navždy ukryté a otázky bez odpovědí
Hledal a nikdy nenašel v chaosu světa řád
Pochodeň pohasla, bez světla zůstal stát
Před chrámem poznání tiše a bez vzdoru
Perly slz kanuly na schody z mramoru
Nevyslovená slova jsou květy na hrob snům
Kamenné sochy proroků vzhlížejí k nebesům
 

Zapomeňte (J. T. Morgan)

Mrazivou nocí hrany znějí

Zašlapán v bahně leží skvost

A víra tone v beznaději

Zapomněli jsme na věčnost

Sen proměnil se v noční můru

Hledáme oheň v popelu

Nikdo z nás nepoletí vzhůru

Na křídlech padlých andělů

Boří se hradby doby

V žáru svých plamenů

Hroby skrápí slzy

Nesplněných snů

Přesto žijeme dál

Životy bez ceny

Ruiny katedrál

kostky jsou vrženy

Neodcházej (Jenda)

Myslím na tebe

Když úplněk noc vzývá

Večerní chlad vpluje

i do tvého pokoje

Proč okna zavíráš

Když tma denní bolest ztišuje

A dveře na dva západy zamykáš

Když noc tvé jméno šeptá

Síla se ztrácí ve vlnách pochyb

Bušení do oken se stupňuje

Zoufalství tě odnáší hloub

V obětí prázdnoty

Prosím neodcházej

Tam odkud cesty není

Prosím neodcházej

Úsvit rány zacelí

Vyhaslé ohně (Michal)

Ten věčný chlad, zesláblá těla
Šílení potlačili v sobě strach
Aby v hloubi sebe našli krvelačné zvíře

Po zamrzlém jezeře, po mostě z ledu
Blíží se smečka hladových
Spolu běží semknutí v kruhu
Za sebou nechávají stopy kroků svých

U vyhaslých ohňů v kruhu
Leží spolu klidní spáči
V uzavřených okenic šeru
V tichu mlčících zdí
 

Slzy a tma (J. T. Morgan)

Poslední svíce do tmy planou
Krajiny snů jsou vzdálené
Tíha nebes, slzy kanou
Oči hledí do plamene

Na slunci jsme žíti chtěli
Bez cíle dál jdeme tmou
Stíny noci vyprávěly
Svojí řečí tajemnou

Klamáni světlem zhaslých hvězd,
Rozkoší, které míjí
Pochyby chtějí z cesty svést
A zvony v dálce bijí

Půlnoční strach a samota
Pohleďme do zrcadla
V slzách je pravda života
Když maska z tváře spadla
 

Čekání na úsvit (J. T. Morgan)

Hlas ticha, obzor západní
Se halí do červánků
Prázdný je smutek prázdných dní
A nocí beze spánku
Smysl života, sen a cit
V zbořeném chrámu zanechány
Nečekáme již na úsvit
Labyrint otevírá brány


Sladký žal a dávné děje,
Na nebeském oltáři
V duši propast beznaděje,
Plamínky hvězd se rozzáří
Stíny se toulají přízračnou krajinou
Hledají světlo zašlých časů
Nežijí věčně v paprscích zahynou
pro pomíjivou krásu


Ref.: Stojíce v bahně bídy a klamu
Hledíme vzhůru nad věže chrámů
Na křídlech naděje můžeš se vznést
Natáhni ruku a dotkni se hvězd
 

Otrávený vítr (Michal)

Labutí oblak tančí na nebi
slituj se bože jaro je tady
obléklo mě do květů trávy
a oblak zakryl hvězdy.

Vítr rozfouká plameny do ruda
a havran kráká někde z hora
bylinou z jedu jsi mi otrávila vítr
stanu se deštěm co na zem padá !

Otrávený vítr vlasy zvedá, fouká do očí …

Přiveď mě prosím až na kraj propasti
chci ti pohlédnout ještě do očí
až mě obejme svěží vítr a
bolestí mé tělo zahoří.

Oči jsou jak moře slzy je opíjí
bolest mě zvedá až kamsi k nebi
pláč a slzy se utajit nedají …

Otrávený vítr vlasy zvedá, fouká do očí …

Loď bláznů (Jenda)

Od břehu k břehu,
od města k městu,
štvaná proudem,
hlučná někdy tichá,
loď proplouvá.

Na palubě šťastná posádka,
bez naděje, bez domova,
rychlostí řeky žije.

V zatuchlé kajuty,
opuštěné - světem vyvolené
přijímá

Někdy voda je tichá,
z tupých tváří lne stará láska
drcena novým šílenstvím.

Jindy řev dravé vody,
pohltí zpěv radosti,
z břehů vymezené svobody.

Loď bláznů proplouvá

drcená šílenstvím

loď bláznů přijímá

k toulkám bez kormidla

Moře temnot (J. T. Morgan)

Moře temnot, hymna bouře světla blesků září tmou
Slzy nebes, hvězdy zhasly nad hlubinou bezednou
Říše tmy kde znějí hrany nikdy slova chvalozpěvu
Plný pohár utrpení, trpké víno z hroznů hněvu
Hradby mračen, freska zkázy kterou čas daroval tmám
Propast zmaru, příkré srázy, zhaslá svíce, prázdný chrám
Věčný pád a brána ráje navždy bude zavřená
Pouta strachu, průvod stínů bez tváře a bez jména

Naděje pohřbena je v tmách, jen pochyby tu zůstali
Prach jsi a budeš jenom prach a závoj klamu pravdu zahalí
Světu vládne prázdnota nad černočernou plání
Bez cíle cesta života jako noc bez svítání
Na vlnách bouře musím plout proti větru a proti všem
Zrezavěl řetěz věčných pout, přes moře času za svým snem
Měsíc postříbřil hřbety vln, zahořel plamen touhy
Proč život marnosti je pln a země v dálce přelud pouhý